Víte já jsem taky zpočátku byla pro podporu pěstounské péče a nechápala jsem - když tehdejší český prezident Václav Klaus ten zákon vetoval - co by na tom mělo být špatného. Jenže jakmile jsem se dověděla o případu paní Michalákové a začala se o pěstounství  a odebírání dětí trochu zajímat, tak jsem názor změnila a jsem pro zachování stávajícího systému, Klokánků a dětských domovů. A pěstounskou péči ostatně taky máme.

U dítěte odebraného rodičům a umístěného do dětského domova nic nebrání, aby - pokud důvod odebrání pomine - se vrátilo zpět domů, protože tam není žádný další lidský "element", který by toto mohl ovlivnit. Ale jakmile je dáte k pěstounům, tak je už to s tím návratem složitější, protože pokud by pěstoun za jeho výchovu dostával peníze, měl by logicky zájem na tom, aby u něj zůstalo. Zvláště, kdyby si je oblíbil a dítě by si "zvyklo". Je tady velké a reálné nebezpečí manipulace dětí pěstouny, aby už neměly zájem se k rodičům vrátit.

Také ze svého pohledu musím říct, že nevím, proč by dětem mělo být líp ve velkých pěstounských rodinách, které čítají třeba i 10 dětí, než v bytě se čtyřmi dětmi a dvěma tetami, jak to je nejen v Klokáncích, ale i dětských domovech. Myslíte, že pěstouni budou mít víc času a zájmu se dětem věnovat - a to jen proto, že jsou pěstouny? A že "tety" v DD se jim věnovat nebudou jen proto, že jsou "tety" a ne "pěstounky"?

To mě mrzí, že kvůli norskému případu jste změnila názor. Právě proto se snažím napsat i tu druhou stranu věci.

Máte pravdu, že velké pěstounské rodiny se moc neliší od zařízení, ale v tom zákoně také je, že se to už nepodporuje.

Co asi kritizujete je profesionální PP , můžete se uklidnit - je pouze na 1rok, takže oblibit si můžete ....peníze máte i když dítě nemáte ( opět bez obav je to max pár týdnů v roce )....A náš zákon řeší děti do 3 let věku dítěte.

Doufám, že ještě popřemýšlíte o tom , jak se asi má novorozenec v ústavu, kde je možná hodná sestřička, ale má na starost ještě dalších 5 dětiček

Možná jste paní Toušlová nepostřehla, že pěstounská péče se u nás se stala dobrým byznysem pro cikány. Typicky děda pěstuje vnučku. Matka je samozřejmě nezaměstnaná bez vlastního bytu (žije s druhem) a splňuje vše co je pro tento byznys potřebné. Požadavek na zaměstnanost pěstouna by takové praxi zamezil.

To spíš vy jste nepostřehl, že ta novela z roku 2013 , právě zavedla, že příbuzenská péče se neproplácí automaticky, musí to " doporučit " sociální úřad.

Aby se mohlo zamezit zneužití.

Ale na druhou stranu jsou tu babičky, které se opravdu starají o svá vnoučata, protože matky jsou kdo ví kde, a ty potřebují pomoc.

Paní Toušlová, pěstujeme např.obilí. Děti vychováváme. Na plnohodnotnou výchovu dětí je potřeba tří-generační rodina.

Ten požadavek o respekktování ZVYKŮ biologických rodičů, je obzvláště postavenný na hlavu....

Další případ toho, jak jsou naší "zákonodárci" mimo realitu!

Já souhlasím  s tím, že by měli být i profesionální pěstouni. Děti, které se k nim dostávají jsou často zanedbané a tím nemyslím, že potřebují nové boty. Jsou citově ploché, nedovedou být loajální, jsou emočně hladové. Čtu s velkým zaujetím blog paní Tobiášové a s čím se potkává. To není práce na vedlejšák . Děti , které se dostávají do péče jsou dnes zřídka sirotci , kteří si pamatují funkční rodinu a dovedou na to navázat. Pokud chceme těmto mláďatům umožnit srovnání s dětma " normálníma" , tak je nutno k tomu mít pěstouny, kteří se ve věci vyznají a nemusí řešit jiné a další pracovní problémy.Plně jim stačí srovnat děti, které k nim přichází obtěžkány problémy.

Ústavní péče dobrá není, dítě tam nemá dospělého jedince ke kterému si může najít vazbu, fyzicky jistě nestrádá, ale jinak ano. Také se nenaučí běžným funkcím , nevidí život mimo ústav. Po vypuštění do života nemá šanci. Pokud si nechceme vykrmovat budoucí kriminálníky a poběrače dávek, tak se těm dětem musíme věnovat plně.

Vše co začne organizovat a zajišťovat stát bude postaveno na násilí, protože stát jinak věci řešit neumí.

"což znamená, přijmout cizí dítě s jeho problémy , ale chodit při tom do práce a dítě dát asi do instituce"

Vy to stavíte tak, že někdo je snad pěstoun z donucení a nová změna ho bude nutit mít práci i brát si děti. Nikdo ho přece nenutí být pěstounem ať to dělají jen lidé, kteří to chtějí dělat. Tím by tak mohli být lidé, kteří nemají tak náročnou práci, jsou finančně zajištění a nemusí jeden z rodiny pracovat, atp. Vy se divíte proč lidé chtějí možné budoucí problémy řešit už teď, kdy ještě žádné nejsou. Tomu se říká prevence. Já si naopak dokážu velice snadno představit, jak podobný systém degraduje do "obchodu s dětmi". Ale chápu, že máte jistý bias. 

Prevence , aha. - Já myslela, že je to návrat do komunismu. Ovšem preventivně se pouze řeší kam ty děti nebudou putovat - né, že se nebudou odebírat 

Hlavně at to dělají, ti co to dělat chtějí a ne jen ti co si to můžou finančně dovolit

Vždy je velmi těžké rozhodnout zda odebrat děti, někdy to skončí i vraždou, když úřad příliš dlouho váhá a děti nakonec rodič utýrá. Jenže tohle se nedá paušalizovat při tvrobě systému přechodné péče. Vždyť do přechodné péče jdou také úlně malinká miminka, která zůstala v porodnici, protože jejich mámy si je prostě vůbec nevzali k sobě. Je to lepší je ponechat k adopci než pak týrat nebo o ně špatně pečovat. Jenže ty první týdny a měsíce života se utváří cosi křehkého, lidského a ovlivňuje to vnímání člověka po celý jeho život. Je třeba jim poskytnou láskyplnou náruč a ne postýlku v řadě s ostatními. Vždyť ty malí lidičky budou žít společně s našimi dětmi a jde o jejich společnou budoucnost ve společnosti jako takové!!! Aby naše děti a děti našich dětí potkávali lidi vstřícné a schopné lásky!!! Takže souhlasím, že by se přechodná péče měla spíše budovat než se vracet k systému ústavů.